Syn.: Carrichtera vella DC., nom. illeg., Vella annua L.
Čeleď: Brassicaceae – brukvovité
Rozšíření: Areál druhu se táhne od Kanárských ostrovů, Maroka a Pyrenejského poloostrova přes celý Mediterán až na Blízký východ, zasahuje až do Iráku a Íránu. Byl zavlečen i do suchých oblastí Austrálie a americké Kalifornie.
Ekologie: Roste v křovinaté vegetaci při okrajích polí, sadů a cest, také na pobřežních písčinách.
Popis: Jednoletá bylina s lodyhou přímou, 5–40(–60) cm dlouhou, od báze větvenou, stětinatě chlupatou. Listy jsou řapíkaté, 2–6 cm dlouhé a 1–3 cm široké, 2–3krát zpeřené, úkrojky jsou čárkovité, na vrcholu tupé. Květenství je hroznovité, 10–15(–20)květé; kališní lístky jsou přímé, 4–5 mm dlouhé, chlupaté; korunní lístky 6–9 mm dlouhé, bledě žluté s fialovými žilkami. Plodem je odstálá až nicí šešulka, 5–8 mm dlouhá, na stopce 2–3 mm dlouhé, dolní segment plodu je elipsoidní, dvoudílný, horní segment je stlačený, lžičkovitý.
Poznámka: Rod Carrichtera je monotypický. Bartholomaeus Carrichter von Rexingen (asi 1510–67), na nějž odkazuje rodové jméno, byl švýcarským lékařem a astrologem, autorem traktátu Das Buch von der Harmonie, Sympathie und Antipathie der Kräuter.
Fotografoval Mário Duchoň, ve dnech 3. 4. 2012 (Maroko, Marrákeš) a 9. 3. 2018 (Maroko, Timersit).