GLADIOLUS ITALICUS Miller – mečík

Syn.: Gladiolus dalmaticus Tausch ex Rchb., Gladiolus pallidus Bouché, Gladiolus segetum Ker-Gawl., Ballosporum segetum (Ker Gawl.) Salisb., Sphaerospora segetum (Ker Gawl.) Sweet
Čeleď: Iridaceae – kosatcovité

Gladiolus italicus

Rozšíření: Středozemí, zavlečen i do dalších oblastí světa (např. ostrovy Makaronésie, jihozápadní a Střední Asie, severoamerická Kalifornie).

Ekologie: Roste na výslunných loukách a stráních, často spásaných, objevuje se i na úhorech a v okolí lidských sídel, v pásmu od pobřeží až do výšky 700 m n. m. Kvete od března do května.

Popis: Vytrvalá bylina s podzemní hlízou, 40–100 cm vysoká, lodyha přímá, listy úzce kopinaté, v počtu 3–5, až 65 cm dlouhé, květenství 5–12květé, květy růžové až růžovofialové, s bílou kresbou, horní okvětní lístek je výrazně delší a širší než lístky postranní, prašníky jsou delší než nitky. Plodem je tobolka. Druh je dosti variabilní, rozlišuje se řada poddruhů i variet.

Ohrožení a ochrana: Chráněným druhem je ve Švýcarsku.

Poznámka: Tento druh jihoevropského mečíku se pěstuje v zahradách také u nás, v teplých oblastech přečká bez úhony i zimu.

Gladiolus italicusGladiolus italicus
Gladiolus italicus

Fotografováno ve dnech 28. 3. a 1. 4. 2006 (Španělsko, Kanárské ostrovy, Tenerife, Masca a Arona).