LEONURUS CARDIACA L. – srdečník obecný / srdcovník obyčajný

Syn.: Cardiaca vulgaris Moench, Leonurus villosus Desf. ex d´Urv., Leonurus intermedius Holub – buřina srdečník
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité

Rozšíření: V Evropě se vyskytuje kromě nejsevernějších i nejjižnějších oblastí skoro po celém kontinentu, v Asii se areál táhne až po východní Sibiř a Himálaj. Adventivně je rozšířen i v Severní Americe a Argentině (Buenos Aires).
Druh je značně proměnlivý. Nejproměnlivější je odění hlavní lodyhy, mohou být rozlišovány tři drobné taxony, mezi nimiž existují přechodné typy:

L. cardiaca subsp. cardiaca – lodyha na hranách chlupatá, chlupy velmi krátké, do 0,5 mm, tuhé, přitisklé k lodyze; u nás je považována za archeofyt;
L. cardiaca subsp. villosus – lodyha huňatá kolem dokola, chlupy 1–2 mm dlouhé, měkčí, více méně odstávající; u nás považována za neofyt;
L. cardiaca nothosubsp. intermedius – morfologicky intermediární hybridogenní typ.

Ekologie: Roste na rumištích, skládkách, v příkopech a podél cest, na ruderálních plochách, snáší vysýchavé ruderální půdy. Je součástí společenstev třídy Galio-Urticetea (diagnostický druh svazu Arction lappae), Chenopodietea (nitrofilní společenstva kypřených půd rumišť) a Artemisietea vulgaris. Kvete od června do září.

Popis: Z větveného vodorovného oddenku vyrůstá mnoho větvených lodyh, až 50–150 cm vysokých. Rostlina je chlupatá, odění hlavní lodyhy se využívá jako nejdůležitější znak při rozlišování menších taxonů. Přízemní a dolní lodyžní listy mají čepel v obrysu více méně okrouhlou, dlanitoklanou až dlanitodílnou, 6–12 cm v průměru, s řapíkem až 12 cm dlouhým. Dolní listy usychají během vegetace. Horní listy a listeny jsou v obrysu vejčitě kopinaté, trojlaločné až trojklané, k vrcholu stonku se zmenšují. Báze listu je klínovitá, řapík krátký. Květenství se skládá z lichopřeslenů asi 10květých. Květy jsou přisedlé, s kalichem 3,5–8 mm dlouhým a korunou 8–10 mm dlouhou, světle fialovou až růžovou, v ústí někdy s hnědavými skvrnkami. Horní pysk je málo vyklenutý, vně hustě pýřitý, dolní pysk je trojlaločný. Tyčinky dosahují délky horního pysku. Tvrdky jsou asi 2,5 mm dlouhé, světle hnědé.

Využití: Od středověku se ve střední Evropě používal jako léčivka. Nať se sbírala na začátku kvetení, používala se při angině pectoris. Využívala se také jako mírné sedativum, k mírnému snížení vysokého tlaku a při klimakterických potížích a zadržování tekutin v těle. Obsahové látky jsou hořčina leonurin, třísloviny, silice a alkaloid leonukardin. Také se pěstuje jako včelí pastva. Bohatý nektar obsahuje až 40 % cukrů. Nať se dříve používala jako olivově zelené barvivo.

Ohrožení a ochrana: Nominátní poddruh je v Červeném seznamu zařazen mezi vzácnější druhy vyžadující pozornost (C4a).