Syn.: Lunaria pachyrrhiza Borbás, Lunaria biennis Moench
Čeleď: Brassicaceae – brukvovité
Rozšíření: Druh je původní na Balkánském a Apeninském poloostrově, jako okrasná rostlina je pěstován po celé Evropě i v Severní a Jižní Americe, nezřídka zplaňuje (např. Azorské ostrovy, sever Patagonie). U nás byl poprvé doložen v roce 1819.
Ekologie: V jihovýchodní Evropě roste v lesních roklích a na zastíněných skalách, u nás zplaňuje ze zahrad do příměstských lesů, roste také na rumištích a skládkách, často na zaniklých zahradách nebo v okolí lidských sídel, chatových kolonií apod. Kvete od dubna do června.
Popis: Dvouletá bylina s válcovitým kořenem, lodyha je přímá, větvená někdy již od báze, ale častěji až v horní polovině, porostlá odstálými jednoduchými chlupy a štětinami. Dolní listy jsou dlouze řapíkaté, vstřícné, široce srdčité, zašpičatělé, na okraji nepravidelně ostře pilovité až oddáleně hrubě zubaté, 2,5–10 cm dlouhé a 3–7,5 cm široké, horní listy jsou přisedlé, střídavé. Květy v hroznovitých květenstvích, nevonné, 4četné, korunní lístky purpurově fialové, vzácně bílé, 16–25 mm dlouhé. Plody jsou až 5 cm dlouhé a 3 cm široké eliptické šešule, na vrcholu zaokrouhlené.
Ohrožení a ochrana: V Maďarsku patří k zákonem chráněným druhům.
Poznámka: Šešule se používají jako dekorace do suchých kytic – tzv. “Jidášovy penízky”.
Fotografováno dne 19. 4. 2007 (Česko, Praha-Radlice).