Syn.: Amaracus majorana (L.) Schinz et Thell., Majorana dubia (Boiss.) Briq., Majorana fragrans Raf., Majorana hortensis Moench, Majorana mexicana M. Martens et Galeotti, Majorana ovalifolia Stokes, Majorana ovatifolia Stokes, Majorana suffruticosa Raf., Majorana tenuifolia Raf., Majorana tenuifolia Gray, Majorana uncinata Stokes, Majorana vulgaris Gray, Origanum confertum Savi, Origanum dubium Boiss., Origanum majoranoides Willd., Origanum salvifolium Roth, Thymus majorana (L.) Kuntze
Česká jména: majoránka (Vusín 1742), dobrámysl voněkras (Presl 1819), dobromysl voněkras (Presl 1846), voněkras zahradní (Opiz 1852), dobrámysl majorán, marjánka (Sloboda 1852), majorán, marjánka, voněkras (Čelakovský 1879), majoránka zahradní (Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: dobrámysel voněkras, letní majorán, marjanka (Reuss 1853), majorán záhradný (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Lamiaceae Martinov – hluchavkovité
Rozšíření: Majoránka pochází ze Středozemí, vyskytovala se od Španělska až po Řecko. Od starověku je však v kultuře a dnes se pěstuje i mimo Evropu. V některých oblastech světa může zplaňovat (např. Azorské ostrovy, ostrovy Juana Fernándeze aj.).
Ekologie: Původně rostla jako součást vegetace středomořských vždyzelených porostů, a to především na otevřených místech s mělkou kamenitou půdou. Ve střední Evropě se pěstuje na zahrádkách v teplejších polohách, nebo i v květináčích na balkóně.
Popis: Drobná jednoletá nebo dvouletá bylina s přímými, 20–50 cm vysokými větvenými pýřitými lodyhami. Listy jsou vstřícné, obvejčité až kopisťovité, 1–2 cm dlouhé a 0,5–1 cm široké, šedozelené, celokrajné, na vrcholu zaokrouhlené. Na koncích větví se tvoří květenství kulovitých až elipsoidních hustých lichopřeslenů; květy jsou před rozkvětem skryty v okrouhlých, 3–4 mm dlouhých listenech; kalich tvoří jediný nerozdělený pysk; koruna je asi 4 mm dlouhá, bílá nebo růžová, dvoupyská; horní pysk je celistvý, dolní je trojlaločný, se špičatými laloky; tyčinky jsou 4. Plody jsou drobné tvrdky.
Využití: Příjemně aromatická rostlina je tradičním kořením, které se u nás odedávna pěstuje; bez majoránky se neobejde např. polévka bramboračka nebo bramboráky. Výrazná a přitom příjemná chuť a vůně, které si majoránka uchovává v sušeném stavu po dlouhou dobu, ji předurčuje pro kořenění luštěnin, zeleninových i masitých, zejména tučnějších pokrmů. Silice, které obsahuje, usnadňují trávení, protože povzbuzují vylučování žaludečních šťáv.
Fotografováno 14. 8. 2011 (Včelná, v kultuře).