Syn.: Nymphaea biradiata Sommer, Nymphaea semiaperta Klinggr., Nymphaea kosteletzkyi Palliardi, Nymphaea alba var. oocarpa Caspary, Nymphaea alba subsp. candida (C. Presl et J. Presl) Čelak. Castalia candida (C. Presl et J. Presl) Schniz et Thell., Nymphaea radiata Bercht. et Opiz, Nymphaea fennica Mela, Leuconymphaea candida (C. Presl et J. Presl) Kuntze
Česká jména: leknín bělostný (Presl 1823), leknín bělostný; lekutí, lekno, lekuta, taška bílá, štulík bílý, stulík bílý, vodní růže bílá, vodní lilium bílé (Presl 1846), leknín bělostný (Opiz 1852, Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: lekno belavé (Dostál 1950), lekno (Futák 1982), lekna jasnobiele (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Nymphaeaceae Salisb. – leknínovité
Rozšíření: Severní a střední Evropa, byl poprvé popsán z území Čech, pravděpodobně z okolí Mělníka. Na západě zasahuje až do severozápadního Německa, snad i Holandska a Belgie. Na jihu zasahuje do Bavorska, Salcburska a Dolních Rakous, na západní a severní Moravu až po Karpaty. Ve východní Evropě na jihu zasahuje jen na sever Ukrajiny, dále pokračuje jižním Ruskem, Kazachstánem a jihozápadní Sibiří až po jezero Bajkal.
V Česku se objevuje převážně v mezofytiku, méně v termofytiku, v oreofytiku jen ojediněle. Nevyskytuje se na střední a jihovýchodní Moravě, kudy probíhá jižní hranice jeho rozšíření. Nejhojněji roste v rybničních pánvích, v údolích velkých řek. Některé lokality s udávaným výskytem leknínu bělostného jsou ve skutečnosti osídleny zahradními kultivary.
Ekologie: Stojaté nebo mírně tekoucí vody (rybníky, rašelinná jezírka, mrtvá říční ramena, břehy menších toků. Mezo- až oligotrofní vody s vrstvou humózního a rašelinného bahna. Roste nejčastěji v hloubce 70–170 cm, na nezastíněné hladině, na větších nádržích v místech chráněných před vlnobitím. Citlivý k eutrofizace a znečištění. Odlišný je výskyt v Polabí v mrtvých, převážně eutrofních ramenech a zcela atypický výskyt je na středním Labi. Kvete od června do srpna.
Popis: Čepel plovoucích listů 20–30 cm dlouhá a 17–27 cm široká, na spodní straně zpravidla červená nebo načervenalá. Hlavní žilky laloků především v první třetině obloukovitě prohnuté. Květní poupata s nasazenou protaženou špičkou, báze květu čtyřhranná, s vystouplým valem, kališní lístky stejně dlouhé nebo delší než korunní. Nejvnitřnější tyčinky podlouhlé, uprostřed rozšířené. Pylová zrna na povrchu s hrbolkovitými výrůstky. Pestík nejširší v dolní polovině, bliznový terč o 1/3 až 1/2 užší než pestík, většinou červený nebo načervenalý, centrální výrůstek většinou tenký, nejméně 2× tak vysoký jako široký. Bliznových paprsků a zubů zpravidla 8–12. Plod je kulovitý až vejčitý, s čtyřhrannou bází, semena 3–4 mm dlouhá.
Záměny: Od příbuzného leknínu bílého (Nymphaea alba) se pozná podle hlavní žilky listových laloků, která je především v první třetině obloukovitě prohnutá (lépe zřetelné na spodní straně listu), u N. alba je vždy téměř přímá. Bliznový terč N. candida mívá nejčastěji jen 8–12 zubů, u N. alba obvykle 14–20 zubů.
Ochrana a ohrožení: U nás kriticky ohrožený druh (C1b), chráněný v kategorii silně ohrožených druhů (§2). Zákonem chráněný je i v Německu a Polsku.
Poznámka: V oblastech společného výskytu s leknínem bílým (např. na Třeboňsku) může vznikat hybridní leknín severní (Nymphaea ×borealis).
Fotografováno v létě 2008 (Rusko, Karélie) a dne 20. 9. 2009 (Česko, PR Ranská jezírka).