Syn.: Ocimum minimum L.
Česká jména: bazalika prostřední (Hájek 1562), bazalika obecná (Presl 1846), bazalka pravá (Dostál 1950), bazalka vonná (Kubát 2002)
Slovenská jména: bazalka pravá (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité
Rozšíření: Druh je původní pravděpodobně v Přední Indii, pěstován od pravěku, ve střední Evropě už od středověku. V řadě oblastí světa zplaňuje (např. východ USA, střední Čína, Tchaj-wan aj.). U nás pěstován, zplaňuje zřídka.
Ekologie: Většinou jen v kultuře. Pěstuje se na zahrádkách i v nádobách. Vyžaduje dostatek světla, nesnáší přemokření a je citlivý na mrazíky. Kvete od června do září.
Popis: Jednoletá, bohatě větvená, až 40 cm vysoká bylina. Lodyha je hranatá, většinou lysá. Listy dlouze řapíkaté, eliptické až vejčité, 3–4 cm dlouhé a 2–3 cm široké, většinou celokrajné, výjmečně zubaté. Po rozemnutí výrazně vonné. Květy krátce stopkaté v lichopřeslenech, kalich je dvoupyský, za plodu se zvětšující, koruna dvoupyská, 10–15 mm dlouhá, bílá, tyčinky i čnělka nápadně z koruny vyčnívající. Plodem jsou vejcovité černohnědé tvrdky.
Využití: Pěstuje se jako koření, které je nedílnou součástí středomořské kuchyně. Obsahuje silice, které podporují žaludeční činnost, zvyšují vylučování trávicích šťáv, podporují chuť k jídlu. Je vyšlechtěna řada kultivarů, mezi kterými jsou nejzajímavější dva fialově zbarvené nebo kultivary s kadeřavými či panašovanými listy. V ČR se nejčastěji pěstuje kultivar ´Dark Green´ s celokrajnými listy. Využívá se i v lidovém léčitelství.
Kultivary:
Fotografováno ve dnech 30. 7. 2005 (Rusko, Možajsk), 24. 8. 2011 (Česko, Horní Smržov), 27. 5. 2012 (Botanická zahrada hl. m. Prahy) rostliny pocházejí z kultury.