Syn.: Rosmarinus laxiflorus Noë ex Lange, Rosmarinus officinalis L.
Česká jména: rosmarina obecná (Presl 1846), rozmarina obecná (Opiz 1852), rozmarýna (Zahradník 1896), rozmarýn lékařský (Valíček 1989), rozmarýna lékařská (Dostál 1989, Mareček 2001)
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité
Rozšíření: Původním je tento druh ve Středozemí, pěstuje se v řadě oblastí světa, v některých zemích i zplaňuje (např. Makaronésie, jižní část Severní Ameriky).
Ekologie: Roste na křovinatých stráních, v lesních lemech, na kamenitých svazích, macchie, garrigue. Kvete po celý rok.
Popis: Stálezelený keř, 40–200 cm vysoký, aromatický, bohatě větvený, s větvemi vystoupavými až přímými, hustě olistěnými, nahnědlými, letorosty jsou bíle chlupaté, listy vstřícné, přisedlé, čárkovité, celokrajné, podvinuté, až 4 cm dlouhé, na rubu bíle chlupaté. Květy vyrůstají v axilárních hroznech a vytvářejí lichopřeslen, kalich je zvonkovitý, nápadně 2pyský, koruna je bledě modrá, vzácněji rovněž bílá nebo růžová, 2pyská, horní pysk je vzpřímený, vykrojený, dolní 3laločný, tyčinky vynikají daleko z koruny. Plody jsou tvrdky.
Využití: Je to prastará kulturní rostlina, pěstuje se jako léčivka, pro koření i jako medonosná rostlina. Zároveň je dosti dekorativní, pěstuje se tedy i v zahradách pro okrasu, a to v řadě kultivarů. V kuchyni i medicíně se využívají listy, nať obsahuje vonné silice. Upotřebení má i v kosmetice (např. kolínská voda).
V klimatických podmínkách střední Evropy ji nelze pěstovat celoročně venku. Je opředena řadou pověstí a pověr, dokonce i u nás je neodmyslitelně spojována se svatebním obřadem.
Poznámka: Po staletí byla tato rostlina řazena k samostatnému rodu Rosmarinus. Avšak v roce 2017 byl tento rod na základě molekulárních analýz připojen k rodu Salvia, do jeho podrodu Salvia subg. Rosmarinus. K šalvějím jsou dnes kromě rodu Rosmarinus připojeny i další dříve samostatné rody Dorystaechas, Meriandra, Perovskia a Zhumeria. V současnosti tedy rod Salvia čítá 1010 druhů (POWO 2021).
Fotografováno dne 19. 4. 2008 (Itálie, Gargano, Mattinata a Valle Carbonara).
Literatura:
Drew, B., González-Gallegos, J. G., Xiang, C.-L., Kriebel, R., Drummond, C., Walker, J., & Sytsma, K. (2017). Salvia united: The greatest good for the greatest number. Taxon, 66(1), 133–145. doi:10.12705/661.7