Syn.: Caryopteris divaricata Maxim., Caryopteris chosenensis Moldenke, Clerodendrum divaricatum Sieb. et Zucc., Clerodendrum sieboldii Kuntze, Microtoena coreana H. Lév.
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité
Rozšíření: Druh rozšířený v čínských horských subtropech ze S‘-čchuanu a Kan-su do Ťiang-su, dále v Japonsku (z Kjúšú k jižnímu pobřeží Hokkaidó) a na jihu Koreje.
Ekologie: Roste na kamenitých světlinách smíšených horských lesů i v ruderálech podél komunikací, z podhůří vystupuje bezmála k 2900 m nadmořské výšky do hor. Kvete a plodí od července do září. Tkáně má prosyceny nevábně páchnoucí směsicí diterpenů, spolehlivě chránící rostlinu před požerky hmyzích larev i před okusem zvěří.
Popis: Aromatická bylina, až 100 cm vysoká, s větvenými, hranatými, kratičce pýřitými nebo téměř lysými lodyhami. Vstřícné a krátce řapíkaté listy mají přes 10 cm dlouhé, nanejvýš 5 cm široké, vejčité, protáhle špičaté, roztroušeně pýřité čepele s oddáleně zubatě vroubkovanými okraji. Srostloplátečné pětičetné květy v úžlabních vidlanovitě větvených vijanech mají široce pohárkovité, pětizubé, zevnitř pýřité, za plodu dorůstající kalichy a purpurově růžové, vně kratičce pýřité a v jícnu bíle vlnaté koruny s celokrajnými, obvejčitými, na bílém podkladě purpurově skvrnitými spodními pysky. Tyčinky s máslově bílými prašníky nápadně vybíhají z květu ve vzedmutém oblouku spolu s čnělkou, vyrůstající ze žláznatě pýřitého semeníku. Čtveřice olysalých, bledě hnědých, žláznatě tečkovaných tvrdek je ponořena ve zvětšeném kalichu.
Poznámka: Svérázný taxon s osobitou morfologií pylu, tradičně přičítaný rodu Caryopteris – pod tímto jménem je doposud obecně rozšiřován v zahradách. Sekvence nukleotidů jej však paradoxně ukazují jako parafyletickou linii sesterskou (a možná bližší) zběhovcům (Ajuga), proslulý taxonom čeledi hluchavkovitých Philip Cantino pro něj proto nově vymezil monotypický rod Tripora. Pěstuje se v několika nově zavedených odrůdách s bíle panašovanými listy.
Fotografováno dne 14. 9. 2023 (Česko, Dendrologická zahrada Průhonice).