CISTANCHE LUTEA (Desf.) Hoffmanns. et Link

Syn.: Cistanche phelypaea subsp. lutea (Desf.) Fern. Casas et M. Laínz, Phelypaea lutea Desf.
Česká jména: davibýl (Presl 1846)
Čeleď: Orobanchaceae – zárazovité

Cistanche lutea

Rozšíření: Vyskytuje se na Pyrenejském poloostrově ve Španělsku, dále roste v severní Africe od Mauritánie po Libyi, na Madeiře (Selvagens), Kanárských a Kapverdských ostrovech. Výskyt v dalších zemích se asi týká příbuzných druhů. Nedávno byla z jižního Španělska popsána var. violaceoides, význačná nafialovělými tóny v květech.

Ekologie: Parazitická rostlina, roste na písčitých stanovištích, velmi často na přímořských dunách. Hostitelé jsou zejména rostliny rodů Anabasis, Salsola a Suaeda.

Cistanche lutea

Popis: Poměrně robustní, nezelená, téměř lysá bylina se stonkem vysokým 20–50(–100) cm, obvykle zbarvená v různých odstínech žluté. Listy jsou zakrnělé, přeměněné na vejčité až kopinaté, 2–3 cm dlouhé šupiny. Květenství je hustý koncový válcovitý, 15–30(–35) cm dlouhý hrozen; listence jsou asi tak dlouhé jako kalich; květy jsou přímo odstálé, oboupohlavné, 3–5 cm dlouhé, souměrné; kalich je zvonkovitý, zakončený krátkými tupými cípy; koruna má zakřivenou trubku, horní a dolní pysk jsou málo odlišné, o něco kratší než trubka; 5 tyčinek přirůstá zevnitř ke koruně; gyneceum srůstá ze 2 plodolistů, semeník je svrchní, jednopouzdrý, blizna dvoulaločná. Plodem je tobolka, početná semena jsou velmi drobná.

Poznámka: Nedávný výzkum ukázal, že druh Cistanche phelypaea není jednotný a vyžaduje rozdělit na několik samostatných taxonů, které se liší morfologicky i areálem. Od skutečného druhu Cistanche phelypaea, který se vyskytuje zřejmě jen na atlantickém pobřeží Pyrenejského poloostrova, se liší zejména hustším a bohatším květenstvím, kopinatými listy a listeny a přímo odstálými květy.

Cistanche lutea
Cistanche lutea
Cistanche luteaCistanche lutea

Fotografovaly Veronika Jandová, dne 26. 1. 2012 (Španělsko, Kanárské ostrovy, Lanzarote) a Naděžda Gutzerová, dne 10. 3. 2018 (Kanárské ostrovy, Fuerteventura).

Literatura:
G. Moreno Moral, Ó. Sánchez Pedraja et R. Piwowarczyk (2018): Contributions to the knowledge of Cistanche (Orobanchaceae) in the Western Palearctic. In: Phyton 57 (1–2): 19–36.